How to trick people into thinking you are a local Hongkonger

Whenever I move to a new place, I always expect it to be like that scene from Amélie; soft light, quiet murmur of the city, I’m dancing through the streets, doing cool handshakes with my neighbours, escorting blind people across the street, getting a coffee on the house in the local shop where they know how…

Continue reading →

Hongkongská šedesátka

Tak už došlo i na mě. Fenomén letních stáží, ono nepodkročitelné minimum praxe v oboru, bez nějž si generace Z může univerzitní diplom směle vystavit hned vedle žluté jmenovky z Mekáče, mne konečně semlel (a propos, teď mě napadá – s tím Mekáčem by to vlastně byl asi jediný skutečně upřímný životopis v historii: „Vaše…

Continue reading →

Guailo z Hongkongu: měsíc první, měsíc druhý

První měsíc v novém městě je ta nejhezčí věc na světě. A to prosím nestřílím jen tak od boku; jsem si plně vědoma toho, že žijeme v době požehnané vysokorychlostním připojením, McCheesem za dvacku a horní polovinou těla Channinga Tatuma (na tomto místě prosím laskavého čtenáře, aby se dal buďto do zasněného hledění v dál,…

Continue reading →